Univerzální učitelka

Dostávám dárky od školních dětí, na Vánoce a před prázdninami. A dávám dětem dárky, na Vánoce a před prázdninami. Přijde mi nefér jen přijímat. No ale vymyslet dárek pro žáky je pěkná fuška. Požadavky jsou takové, aby se to dalo pořídit ve větším počtu a finančně mě to nezruinovalo.  A nebylo to nic, co pak doma zavazí. Zatím nejlepším dárkem se mi zdá něco sladkého v kombinaci s něčím na psaní, takže třeba čokoláda a tužka nebo Kinder vajíčko. Radost udělaly vtipné tužky s gumou (holky dostaly jednorožce a byly nadšené.) Zato drahé české autorské tužky od lokální papírnice šesťáci rozlámali a vyházeli.  Vede samozřejmě jídlo a pití. Dort, cupcaky, dětské šampaňské, chipsy. Tak běžný provoz by byl vyřešený, ale co dát na rozloučenou deváťákům? Když končila moje (zatím jediná) třída deváťáků, měla jsem to zjednodušené tím, že jich bylo jenom jedenáct, mohla jsem koupit něco dražšího. Ale CO? Ptala jsem se, vymýšlela a pak zavrhovala. Chtěla jsem fotodárek. Původní myšlenkou byla fotokni

Na naší škole je loučení deváťáků dvojí: má oficiální část na obecním úřadě s rodiči a starostou a pak školní část pro učitele a mladší spolužáky. Každá část má svoje specifika a taky svoje projevy. Ten "na úřad" jsme s mými tehdejšími deváťáky pracně sepsali za pomoci několika jiných, nalezených "na internetech", a jelikož si myslím, že se nám povedl, dávám ho k dispozici a pro inspiraci i sem. Třeba se bude někomu hodit! Různá přirovnání byla z hlav deváťáků a vycházela z jejich zájmů a zkušeností. Například Kuba byl ujetý na dějiny druhé světové války, to jsme tam museli dostat. No a nejlepší bylo nacpat si tam poděkování sama sobě. Znáte to, nikdo jiný to za vás neudělá! Vážený pane starosto, vážená paní ředitelko, milé učitelky, rodiče a spolužáci! Scházíme se zde, protože už zítra opustíme základní školu. Byla pro nás jako hnízdo, ve kterém jsme se schovávali od prvního školního roku, nechali jsme se opečovávat od učitelů a pak jsme se postupně učili létat.

  Tak prosím poslední článek o Ukrajincích v naší škole. Jedni odešli, přišli jiní. Dva do devítky, jedna na první stupeň a jeden do mé třídy.  Ti v devítce byli v pohodě. Uměli docela česky, snažili se, chtěli na střední, ta jim teda vůbec nevyšla vstříc, takže Žeňa nakonec nastoupil na automechanika na jiný učňák (asi 300 km od nás) a Natálka na střední asi 60 km od nás. Víc nevím, neptej se. A pak zde byl Matvij. Seděl v první lavici a znuděně mě sledoval přes superdlouhou ofinu. Připadala jsem si s ním jak totální lůzr, všichni na poradě tvrdili, jak se u nich snaží a pracuje, ale u mě nic. Ukázali mi překladatelské schopnosti online Wordu, ale s biologickým názvoslovím si ani on nevěděl rady. A pozor, kdykoliv jsem se hecla a vytvořila dvoujazyčnou prezentaci, mohla jsem se spolehnout, že Matvij ten den do školy nedorazí.  Byla to má největší úleva, že odcházím na mateřskou a už nebudu muset řešit chybějící omluvenky/pomůcky/úkoly/přezůvky s rodiči, kteří neuměli slovo česky. A ví

Tak krásně jsem začala s učitelským blogem, a tak rychle skončila! Proč? Ten důvod se jmenuje Miriam, nedávno oslavila tři měsíce, a vyrovnala u nás doma gender - dva kluci a teď už i dvě holky. Věkový rozdíl nejmladší vs. nejstarší dítě 15 a půl roku. Takže ano, teď si užívám krásnou mateřskou dovolenou. Ovšem, šuplík zůstal plný nápadů a zkušeností, a já mám zas plány, jak to zde oživím a všechno to sem uložím. Tak snad to klapne! Vám všem, kteří už zase ve školách jedete naplno, přeju hodně energie a trpělivosti. Ať to utíká!  Já letos převážně takto.

 Vyloženě na Evin impuls druhý článek o našich školních Ukrajincích. Jsou dva, Saša a Jarda. Jarda rozumí česky, ale škole moc nedá a většinu času se válí po lavici. Saša skoro nerozumí, ale je inteligentní a docela se chytá. Moje první hodina vypadala takto: dala jsem jim pracovní listy a snažila jsem se jim anglicky vysvětlit, co po nich chci. Jarda to nepobral, Saša jo a do listu mi doplnila hromadu textu. Cyrilicí. Haha, paráda,akorát že si to nepřečtu. Do další hodiny přírodopisu nepřišli a mě se fakt ulevilo. V dalším dějepisu jsem jim dala zkrácený zápis a pár jmen přepsala cyrilicí. V dalším přírodopisu jsem využila to jediné video na ctedu.cz, které mi ladí s plánem. V dalším dějepisu jsme se dívali na videa a já doufala, že z toho něco pochopí. V dalším přírodopisu jsme šli ven poznávat stromy. A už je vám asi jasné, kam mířím: oba dva mají jako normální puberťáci školu na háku. Já už letos melu z posledního. Sedmou třídu, kam Ukrajinci chodí, nesnáším i bez nich. Takže jsme

  Tak už je máme taky.   Ukrajinské žáky.   V naší malé pidi škole!   Budou dva, samozřejmě v sedmé třídě, která jediná ze všech tříd ve škole měla v září víc než 20 žáků (25) a letos do ní další tři žáci přibyli. A teď ještě dva ukrajinští. Samozřejmě je to třída plná kluků, plná hlasitých jedinců, pár z nich má IVP atd... ano, já vím, že v městských školách je to běžná realita ve VŠECH  třídách, ale my na dědině na tohle nejsme zvyklí! Navíc, když jste jako já univerzální učitelka a jste rádi, když víte, jaký předmět zrovna učíte, navíc ve škole máte jen kolegyně a) nevím skoro nic nebo b) tvářím se, že vím všechno, ale stejně ti nic důležitého neřeknu, protože to, co je důležité pro tebe, rozhodně není důležité pro mě... (Ano, stěžuju si. Ano, možná neoprávněně. Sorry, ale je to můj blog a potřebuju se svěřit.)   Hlavně jsem ohledně Ukrajinců nepochopila základní věci: Jsou u nás ve škole, protože se chtějí trvale začlenit do českého školského systému? Jde o to, aby se postupně nauč