Projevy deváťáků na konci základky

Na naší škole je loučení deváťáků dvojí: má oficiální část na obecním úřadě s rodiči a starostou a pak školní část pro učitele a mladší spolužáky. Každá část má svoje specifika a taky svoje projevy. Ten "na úřad" jsme s mými tehdejšími deváťáky pracně sepsali za pomoci několika jiných, nalezených "na internetech", a jelikož si myslím, že se nám povedl, dávám ho k dispozici a pro inspiraci i sem. Třeba se bude někomu hodit!

Různá přirovnání byla z hlav deváťáků a vycházela z jejich zájmů a zkušeností. Například Kuba byl ujetý na dějiny druhé světové války, to jsme tam museli dostat. No a nejlepší bylo nacpat si tam poděkování sama sobě. Znáte to, nikdo jiný to za vás neudělá!

Vážený pane starosto, vážená paní ředitelko, milé učitelky, rodiče a spolužáci!

Scházíme se zde, protože už zítra opustíme základní školu. Byla pro nás jako hnízdo, ve kterém jsme se schovávali od prvního školního roku, nechali jsme se opečovávat od učitelů a pak jsme se postupně učili létat.

Některým to šlo lépe, některým hůř. Mnozí z nás mají pocit, že to rozhodně ještě neumí, ale přesto zítra tohle naše hnízdo musíme opustit.

Roky strávené ve škole byly plné nástrah a napětí. Před zkoušejícími učiteli jsme se cítili jako Angličané před nálety německých bombardérů. Choulili jsme se v lavicích, aby nás náhodou nezahlédli učitelé a nechtěli po nás odpovědi na zapeklité otázky. Zároveň nám ale škola umožnila zažít spoustu krásných věcí a nečekaných dobrodružství. Školy v přírodě, výlety, lyžák a všechny možné aktivity, při kterých jsme nemuseli sedět v lavicích, zůstanou navždy v našich vzpomínkách.

Ani jsme se nenadáli a byli jsme v deváté třídě. Navíc jsme si bohužel kvůli pandemii Covidu nemohli užít ani poslední společný rok. Přišli jsme o pořádání mikulášské besídky, dětského dne, vánoční besídky i pevnosti Boyard. Navíc datum našich přijímacích zkoušek na střední školy se na nás valilo jako tsunami. Smetlo nás na začátku května a někteří se z toho vzpamatovali až za měsíc, kdy jsme konečně mohli všichni říct, že jsme byli přijati a nemusíme se jít hlásit na pracovní úřad.

Teď je před námi poslední den školy a rádi bychom tedy všem poděkovali. Především chceme poděkovat našim učitelům, kteří se s námi celých devět let trápili. Víme, že to s námi nebylo vždycky jednoduché. Paní ředitelka bude zřejmě dlouho vzpomínat na hodiny s námi, kdy jsme těžko vzpomínali, kolik je devět krát pět a jak se počítá s racionálními čísly (plus mínus autobus, byla to s námi dřina). A i další učitelé by mohli přidat pár perliček z našich společných hodin. Ale nebojte, my už víme, že v Dachau byl první koncentrační tábor a ne továrna na výrobu bot a kudy teče Vltava. Za to vyjmenovaná slova si budeme asi už pokaždé pro jistotu gůglit.

Jsme rádi, že nás zde přivítal pan starosta a jsme vděční za to, že jsme mohli chodit na školu právě zde. Do práce starosty jsme neměli možnost nahlédnout a nevíme, co pan starosta dělá, když my sedíme v lavicích a učíme se, ale je nám jasné, že bez podpory obce by naše škola nebyla taková, jaká je, a za to mu chceme také poděkovat.

Hlavně bychom chtěli poděkovat naší super třídní učitelce. Občas byly naše společné chvíle hodně divoké, někdy se rozčílila tak moc, že jsme měli strach, že dostane infarkt. My víme, že jsme ji dost natrápili. Ale nikdy nezapomeneme na super výlety, které jsme spolu zažili a na zkoušení našich nezapomenutelných vystoupení na školních vánočních besídkách. Děkujeme, že jste stála vždycky při nás.

Při této příležitosti bychom také chtěli poděkovat našim rodičům. Byli to oni, kdo nás tenkrát odvedli do první třídy, byli svědkem našeho snažení při psaní prvních písmenek, pomáhali nám procvičovat násobilku a poslouchali nás, když jsme slabikovali naši první knížku. Děkujeme, že jste nám pomáhali, když jsme měli zlé časy, děkujeme, že jste nám nabídli svoje rameno, když jsme se potřebovali vyplakat, že jste nás usměrňovali, když se nám nechtělo učit. I když nás štvalo, když jste nám nařídili zaracha, a nesnášeli jsme vás, když jste nám brali mobil a zakazovali počítač, víme, že jste to mysleli dobře a máme vás moc rádi. I ty výchovné facky jsme vám už odpustili.

Přáli bychom si, abyste na nás ve škole nezapomněli, a abyste si pamatovali jenom to dobré. Vám (učitelům) přejeme krásné prázdniny, hodně odpočinku a šikovné a pilné žáky. Našim rodičům přejeme, aby i zbytek naší puberty přežili ve zdraví a spolužákům šťastné vykročení do dalšího studia a bezva spolužáky, aspoň takové, jako jste měli na základní škole. Na shledanou.