Univerzální učitelka

  Miluju kytky a vždycky mě strašně moc bavila botanika. A nejvíc ze všeho mě bavilo učit se názvy kytek. Ale už jako studentka jsem pochopila, že jsem jedna z mála, ne-li jediná, koho to baví. A tak teď, když učím, patřím do tábora učitelů "radši míň než víc." Zvláště v botanice mám rozsah učiva velmi malý. Ano, je otázka, jestli je to správně. Co je správně? Velmi volně definované výstupy RVP tomu nepomáhají. Rozlišuje základní skupiny rostlin... a to myslí jak? Že pozná jednotlivé druhy violek nebo že pozná, že kapradí a smrk patří k jiným skupinám rostlin? A taky mi vadí, když se kytky učí podle obrázků.  Takže první hravou aktivitou při výuce jehličnanů je PROCHÁZKA.  Do kapsy beru hromadu lístků. Mám vytipovanou trasu, která jde mimo hlavní silnici, pravděpodobnost sražení žáka autem je malá, a v tuto chvíli oceňuji jinak pohrdané zahrádky plné thújí, smrků a tisů. A tak jdeme a já se ptám: co je tohle? Co je tamto? Za správnou odpověď rozdávám lístečky a za pět lís...

  Jak vtipně, zábavně a dobře učit učit měkkýše na základní škole? Na začátek se přiznám, že v poslední době mám s výukou přírodopisu trošku problém. Nejdřív jsem jej učila tak, jak jsem se ho učila já: znaky, zástupci, zajímavosti. Nadiktovat, napsat do sešitu, pročíst v učebnici, doplnit obrázky a pozor - od začátku moje největší "super aktivita" - pozvat žáky ke stolu, na kterém mám krabici s ulitami a lasturami, ukázat si, co je co a pak to vyzkoušet - nejlepší cesta k tomu, jak zlepšit třídní průměr, protože jenom blbec si nezapamatuje, že tohle je škeble a tohle je hlemýžď, hlemýžď, jak říkal můj třídní Jarda Fiala, kdo řekne ŠNEK, toho zastřelím! (On to možná neříkal zrovna tak, ale já to tak vždycky chápala) - prostě každý si zapamatuje, co je co, když to před ním zopakuje deset lidí. Ano, řekněme si, že to všechno ve skutečnosti vcelku k ničemu není, protože to příští hodinu už zase neví, ale teď to ví a já jim můžu dát jedničky. Tak jak jsem letos učila měkkýše? Vyn...