Univerzální učitelka

  Tak dobře, jenom pracovní sešit, ale i tak! Jsem na ten počin hrdá.         Na úvod bych asi mohla zmínit, že můj postoj k učebnicím je dosti komplikovaný. Jako dítě jsem se z nich prakticky nikdy neučila, moji učitelé je nepoužívali, maximálně jsme si prohlédli obrázky nebo opsali rámeček se shrnutím na konci. Jako učitelka jsem si podle učebnic dělala přípravy a většinou jsem na ně strašně nadávala, a děcka ve škole mi říkala: "Tak si paní učitelko napište svoji učebnici!" a jim říkala, že to jednou udělám. Pak jsem si jeden rok pro osmáky objednala Badatelský deník .  Fajn, tak asi nebylo úplně dobré začínat s bádáním v roce, který jsme z osmi desetin strávili na distančce. Pak mi taky vadilo uspořádání některých kapitol a ano, opět jsem nadávala, a opět mi bylo řečeno, ať si to sama napíšu líp. A víte co? Rozhodla jsem se, že to udělám.        Samozřejmě, na psaní učebnice potřebujete spoustu času (který nemám) a já navíc potřebuju mít vždycky všechno HNED. Takže jsem

Dostávám dárky od školních dětí, na Vánoce a před prázdninami. A dávám dětem dárky, na Vánoce a před prázdninami. Přijde mi nefér jen přijímat. No ale vymyslet dárek pro žáky je pěkná fuška. Požadavky jsou takové, aby se to dalo pořídit ve větším počtu a finančně mě to nezruinovalo.  A nebylo to nic, co pak doma zavazí. Zatím nejlepším dárkem se mi zdá něco sladkého v kombinaci s něčím na psaní, takže třeba čokoláda a tužka nebo Kinder vajíčko. Radost udělaly vtipné tužky s gumou (holky dostaly jednorožce a byly nadšené.) Zato drahé české autorské tužky od lokální papírnice šesťáci rozlámali a vyházeli.  Vede samozřejmě jídlo a pití. Dort, cupcaky, dětské šampaňské, chipsy. Tak běžný provoz by byl vyřešený, ale co dát na rozloučenou deváťákům? Když končila moje (zatím jediná) třída deváťáků, měla jsem to zjednodušené tím, že jich bylo jenom jedenáct, mohla jsem koupit něco dražšího. Ale CO? Ptala jsem se, vymýšlela a pak zavrhovala. Chtěla jsem fotodárek. Původní myšlenkou byla fotokni

Na naší škole je loučení deváťáků dvojí: má oficiální část na obecním úřadě s rodiči a starostou a pak školní část pro učitele a mladší spolužáky. Každá část má svoje specifika a taky svoje projevy. Ten "na úřad" jsme s mými tehdejšími deváťáky pracně sepsali za pomoci několika jiných, nalezených "na internetech", a jelikož si myslím, že se nám povedl, dávám ho k dispozici a pro inspiraci i sem. Třeba se bude někomu hodit! Různá přirovnání byla z hlav deváťáků a vycházela z jejich zájmů a zkušeností. Například Kuba byl ujetý na dějiny druhé světové války, to jsme tam museli dostat. No a nejlepší bylo nacpat si tam poděkování sama sobě. Znáte to, nikdo jiný to za vás neudělá! Vážený pane starosto, vážená paní ředitelko, milé učitelky, rodiče a spolužáci! Scházíme se zde, protože už zítra opustíme základní školu. Byla pro nás jako hnízdo, ve kterém jsme se schovávali od prvního školního roku, nechali jsme se opečovávat od učitelů a pak jsme se postupně učili létat.